V jihofrancouzském městě Nîmes koná odvolací soudní proces, který se týká případu znásilnění Gisèle Pelicotové, jehož okolnosti otřásly veřejností. Jediný z 51 odsouzených mužů, Husamettin Dogan, se rozhodl napadnout rozsudek, který mu byl uložen za jeho účast na těchto zločinech. Dogan, čtyřicet čtyři letý nezaměstnaný stavební dělník, se před soudem bránil tím, že nikdy neměl v úmyslu Pelicotovou znásilnit a že o jejím stavu, když s ní měl sexuální styk, nevěděl.
Gisèle Pelicotová, která se stala symbolem boje proti násilí na ženách, se rozhodla znovu vzdát práva na anonymitu a požádala, aby byla oslovována svým jménem, které používala dříve. Při sledování soudního řízení, které se koná za přítomnosti jejího syna, se Pelicotová postavila Doganovi a konfrontovala ho s otázkou, kdy mu měla dát souhlas s pohlavním stykem. Její právník zdůraznil, že Pelicotová chce, aby bylo jasně řečeno, že znásilnění je vždy znásilněním a neexistuje nic jako „malé znásilnění“.
Odvolací proces, který by měl trvat čtyři dny, se odehrává před devíti členy lidové poroty a třemi profesionálními soudci. Případ vyvolal širokou debatu o násilí na ženách a otázkách souvisejících se souhlasem, přičemž Pelicotová se stala inspirací pro mnohé ženy, které se rozhodly promluvit o svých zkušenostech. Soudní rozhodnutí v tomto mediálně sledovaném případu může mít dalekosáhlé důsledky nejen pro oběti, ale i pro celou společnost.
