Případ dánského dárce spermatu, jehož genetická mutace způsobující vysoké riziko rakoviny se přenesla na stovky dětí, vyvolal mezi evropskými rodinami velké obavy a šok. Muž, který daroval sperma od roku 2005, byl původně považován za zdravého, avšak jeho DNA obsahovala nebezpečnou mutaci genu TP53. Tato mutace je spojena s Li-Fraumeniho syndromem, který zvyšuje riziko vzniku rakoviny až o 90 procent, a to zejména v dětství.
Podle rozsáhlého vyšetřování, které provedlo čtrnáct evropských veřejnoprávních médií, se díky spermiím tohoto dárce narodilo nejméně 197 dětí v 14 evropských zemích. Některé z těchto dětí již onemocněly rakovinou, přičemž několik z nich na tuto nemoc dokonce zemřelo. Dánská spermabanka, která sperma distribuovala, nyní čelí silné kritice, jelikož se ukázalo, že dárce předal svou genetickou mutaci na širokou škálu dětí, což mělo fatální důsledky.
Zástupci spermabanky přiznali, že dárce prošel všemi standardními genetickými testy a v době darování nevykazoval žádné příznaky zdravotních problémů. Avšak přítomnost mutace v jeho spermatu, která se nacházela pouze v části buněk, byla klíčovým faktorem, který vedl k přenosu této nebezpečné genetické informace na děti. Dárce byl okamžitě vyřazen poté, co byl problém odhalen, a spermabanka vyjádřila hlubokou lítost nad vzniklou situací.
Odborníci varují, že situace je o to závažnější, že mnohé z dětí, které byly počaty pomocí tohoto spermatu, stále nemají informace o potenciálním genetickém riziku. Zatímco spermabanka má povinnost informovat kliniky, které sperma zakoupily, ne všechny rodiny byly dosud kontaktovány. To vyvolává obavy, že někteří rodiče ani netuší, že jejich děti mohou být nositeli nebezpečné mutace.
V současnosti se diskutuje o potřebě přísnějších regulací pro dárce spermatu, aby se podobné situace v budoucnu neopakovaly. Některé země již zavedly limity na počet rodin, které mohou využít sperma jednoho dárce, avšak v Dánsku a Belgii došlo k jejich porušení. Lékaři také zdůrazňují, že je důležité, aby pediatři byli informováni o genetických predispozicích dětí, aby mohli včas rozpoznat a léčit případné onkologické onemocnění.
Tento případ ukazuje na složitost a důležitost genetického screeningu a etiky v oblasti asistované reprodukce, a zdůrazňuje, jak zásadní je informovanost rodičů o možných rizicích spojených s dárcovským spermatu. Rodiče dětí, které byly počaty pomocí umělého oplodnění, by měli být aktivní a v případě jakýchkoli obav se obrátit na své lékaře nebo kliniky, kde podstoupili léčbu neplodnosti.
