Ve čtvrtek 30. října 1975 se v Praze odehrála tragédie, která se zapsala do historie jako jedno z nejhorších leteckých neštěstí v Československu. Jugoslávské letadlo DC-9, které mělo na palubě 115 československých turistů vracejících se z dovolené v Tivatě, narazilo do svahu nad zahrádkářskou kolonií v Suchdole. Letadlo se přiblížilo k ruzyňskému letišti, avšak kvůli husté mlze a výpadku navigačních systémů došlo k tragickému manévru, který vedl k jeho pádu.
Podle tehdejších informací letadlo narazilo do terénu přibližně 8,5 kilometru před přistávací dráhou. Trosky byly rozmetány na území o délce kolem 360 metrů a šířce 10 až 30 metrů. Na palubě bylo 55 mužů a 60 žen, většina z nich byla z Prahy a okolí. Tragédie si vyžádala 68 obětí na místě, a další tři cestující podlehli zraněním v nemocnici. Celkový počet obětí se tak vyšplhal na 71, což z této havárie činí nejtragičtější letecké neštěstí na českém území.
Rychlý zásah záchranářů, kteří na místo dorazili krátce po nehodě, pomohl zachránit mnoho životů. Díky jejich efektivnímu postupu byl poslední zraněný odvezen do nemocnice zhruba 40 minut po události. Zásah si vysloužil mezinárodní uznání a byl později zpracován i v závěrečném díle populárního seriálu Sanitka.
Vyšetřování nehody odhalilo, že posádka letadla nedodržela předepsaný výškový profil a že letadlo narazilo do terénu zhruba 100 metrů pod úrovní přistávací dráhy. Přestože piloti měli za sebou tisíce hodin letu, v kritické situaci se nedokázali orientovat a reagovat na hrozící nebezpečí. Závěry vyšetřovací zprávy naznačily, že posádka byla silně dezorientována a nedodržela stanovené postupy.
Po padesáti letech od tragédie se místostarostka Suchdola Věra Štěpánková snaží uctít památku obětí a identifikovat dosud neznámé osoby, které tragédii nepřežily. Její úsilí o připomenutí této události zahrnuje i výstavu, která se koná na radnici a má za cíl informovat veřejnost o této tragédii a jejích obětech.
Tatjana Rijavec, jediná přeživší z posádky, vzpomíná na nehodu jako na traumatizující zážitek, avšak s vděčností za to, že přežila a mohla pokračovat ve svém životě. Její příběh, spolu s příběhy dalších přeživších, ukazuje na sílu lidského ducha a odhodlání čelit tragédiím.
