Ústavní soud České republiky zablokoval ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem, známé jako konkordát, kvůli problémovým článkům týkajícím se zpovědního tajemství a přístupu k církevním archivům. Soud konstatoval, že tyto části smlouvy jsou v rozporu s principy neutrality státu a zákazem diskriminace. Zatímco zbytek smlouvy byl shledán v pořádku, tyto sporné body brání jejímu schválení.
Smlouva, kterou v říjnu 2024 podepsal tehdejší premiér Petr Fiala (ODS) a státní sekretář Svatého stolce kardinál Pietro Parolin, byla následně schválena Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Prezident Petr Pavel však vyjádřil pochybnosti, a proto ji zatím nedostal k podpisu. Kritici smlouvy, včetně skupiny senátorů vedené Václavem Láskou, poukazovali na její nevyváženost a obavy, že by mohla zvýhodnit katolíky na úkor členů jiných církví.
Ústavní soud zdůraznil, že uznání zpovědního tajemství bez výjimek poskytuje katolické církvi privilegovanou ochranu, zatímco jiným církvím je tato ochrana limitována. Soud také upozornil na to, že církevní právnické osoby by měly možnost omezit přístup k svému kulturnímu dědictví, což by mohlo narušit transparentnost a přístup k historickým dokumentům.
Bývalý premiér Fiala vyjádřil lítost nad rozhodnutím soudu, které považuje za promarněnou příležitost pro zlepšení vztahů mezi státem a církví. Podobně se vyjádřil i předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda, který kritizoval výklad ústavy jako příliš pozitivistický a nehistorický.
Česká biskupská konference, ačkoliv s rozhodnutím nesouhlasí, ho respektuje a uznává roli Ústavního soudu jako konečného výkladu ústavy. Pražský arcibiskup Jan Graubner se k verdiktu vyjádřil překvapeně a plánuje důkladné prostudování textu rozhodnutí.
Soud se problematikou smlouvy zabýval více než rok, přičemž se jednalo o složitou záležitost, která vyžadovala pět neveřejných porad pléna. V minulosti se Ústavní soud zabýval souladem mezinárodních smluv pouze ve výjimečných případech, přičemž poslední podobné řízení se týkalo Lisabonské smlouvy o EU.
Vztahy mezi Českou republikou a Vatikánem mají dlouhou historii, která byla poznamenána jak obdobím první republiky, tak i komunistickým režimem. Po roce 1990 byly diplomatické styky obnoveny, avšak dosud nebyla ratifikována smlouva, která by regulovala postavení katolické církve v ČR. Smlouva s Vatikánem je v současnosti běžná praxe ve více než 60 státech, včetně 25 evropských zemí.
