Po volebním vítězství hnutí ANO se Andrej Babiš a jeho tým začali snažit o sestavení nové vlády, avšak už od prvních hodin se ukázalo, že situace nebude jednoduchá. Babiš, přesvědčený o síle svého hnutí s osmdesáti mandáty, se pokusil o jednobarevnou vládu, ale brzy narazil na požadavky menších koaličních partnerů, hnutí SPD a Motoristů sobě. Obě strany jasně deklarovaly, že bez ministerských křesel nebudou ochotny podporovat Babišovu vládu.
Motoristé, vedení Borisem Šťastným, si nárokují obsazení ministerstev životního prostředí a zahraničí, přičemž na post ministra zahraničí by mohl být navržen Filip Turek nebo Jan Zahradil. Na druhé straně, Tomio Okamura a jeho SPD požadují dvě až tři ministerské pozice, přičemž se spekuluje o obsazení ministerstev jako obrany, vnitra nebo školství. Okamura dokonce naznačil, že by na těchto postech mohli být odborníci, nikoli nutně členové SPD.
Babiš se snažil situaci vyjednáváním uklidnit, ale atmosféra se rychle zhoršila, když obě strany potvrdily, že žádná varianta bez ministerských křesel není přijatelná. Zatímco Motoristé vyžadují rozpočet bez deficitu, což Babiš dříve označil za nereálné, Okamura se snaží prosadit své požadavky, včetně možnosti, že by mohl být předsedou sněmovny.
Babišova snaha o dominanci a nezávislost jeho vlády se tak dostává do konfliktu s ambicemi partnerů. Prezident Petr Pavel se podle informací deníku Forum24 dokonce pokusil o zapojení hnutí STAN do vlády, což však bylo odmítnuto. Tato situace ukazuje na složitost povolebního vyjednávání a na to, jak se jednotlivé strany snaží prosadit své zájmy v novém politickém uspořádání. Vzhledem k rozmanitosti a rozporuplnosti požadavků bude pro Babiše klíčové najít způsob, jak skloubit tyto ambice do funkční vlády, která by byla schopna efektivně vládnout.
