Andrej Babiš, předseda hnutí ANO, se v posledních letech vyjadřoval jasně proti spolupráci s Tomiem Okamurou a jeho SPD. Opakovaně prohlašoval, že s touto stranou do vlády nikdy nepůjde, a to kvůli hodnotám a programovým rozdílům. V minulosti se vymezoval vůči Okamurovi, označoval ho za lháře, který nedrží slovo, a varoval před jeho antievropskými a proruskými postoji. Tato prohlášení však nyní získávají nový kontext, když se Babiš ocitá v situaci, kdy potřebuje podporu SPD pro sestavení funkční vlády.
Na jednu stranu se Babiš snaží udržet své dřívější sliby a vymezit se proti Okamurovi, na druhou stranu se zdá, že je ochoten překročit své vlastní červené linie. Zatímco dříve se vyjadřoval k tomu, že SPD a Okamura nejsou koaličními partnery, nyní se objevují náznaky, že by ANO mohlo být ochotno spolupracovat alespoň v omezené míře, například formou „tolerance“ nebo „podpory zvenčí“. Tato změna v tónu je vnímána jako pokrytectví, které může voliče ANO zmást.
Zatímco Babišovo dřívější odmítání spolupráce s SPD bylo prezentováno jako důsledek jeho hodnotových postojů, nyní se zdá, že prioritou je udržení moci a vlivu. Politická telenovela, ve které se Babiš ocitá, připomíná dřívější situace, kdy se zdánlivě nekompatibilní strany nakonec spojily. V minulosti například prohlásil, že nikdy nebude vládnout s komunisty, ale nakonec se s jejich podporou dostal k moci.
V současné situaci se tedy rýsuje scénář, kdy Babiš, ačkoliv stále opakuje, že SPD není jeho partnerem, se může ocitnout v situaci, kdy bude muset spolupracovat s touto stranou, aby zajistil stabilitu své vlády. Je to důkaz, že v politice se slova často rozcházejí s činy a že moc a vliv mají větší váhu než ideologické zásady. Voliči ANO tak mohou znovu čelit dilematu, zda odpustit svému lídrovi a přijmout jeho názorovou otočku.
