Na nedávném summitu Evropské rady v Bruselu se lídři EU shodli na poskytnutí půjčky ve výši 90 miliard eur (přibližně 2,2 bilionu korun) pro Ukrajinu. Tento krok je považován za klíčový pro podporu země, která čelí ruské agresi již čtvrtým rokem. Půjčka má pokrýt potřeby Ukrajiny na bojišti, ale také na běžný provoz státu v nadcházejících letech. Přestože se na dohodě shodlo 24 členských států, Česko, Maďarsko a Slovensko se rozhodly nepřipojit ke garancím spojeným s touto půjčkou.
Premiér Andrej Babiš (ANO) hájil český postoj, zdůrazňujíc, že Česko podporuje Ukrajinu, avšak odmítá nést odpovědnost za poskytnuté úvěry. Tento krok však vyvolal kritiku ze strany opozice, včetně bývalého premiéra Petra Fialy (ODS), který varoval, že Česko tímto ztrácí důstojnost a respekt na mezinárodní scéně. Fiala a další opoziční politici považují rozhodnutí o nepřipojení se k zárukám za zradou a varují, že to může mít dlouhodobé negativní důsledky pro českou zahraniční politiku.
Zatímco Babiš a jeho vláda obhajují svůj postoj jako pragmatický, někteří analytici poukazují na to, že Česko se tímto krokem přidává k zemím, které se odklánějí od solidarity s Ukrajinou. Odpůrci Babišova rozhodnutí argumentují, že odmítnutí ručit za půjčku oslabuje pozici Evropské unie a může posílit proruské tendence v regionu.
Půjčka, která má být zajištěna rezervou v unijním rozpočtu, je považována za dočasné řešení, dokud se nevyřeší otázka použití zmražených ruských aktiv. Belgie, kde je většina těchto aktiv uložena, se obává právních a finančních důsledků, pokud by byla tato aktiva použita na financování Ukrajiny. Tento aspekt vyvolal napětí mezi členskými státy, které se snažily najít kompromis.
Zatímco Ukrajina vítá finanční podporu jako klíčovou pro svou obranyschopnost, kritici varují, že částka 90 miliard eur nemusí stačit k zajištění dlouhodobé stability a bezpečnosti země. Mnozí se obávají, že bez silné a jednotné evropské politiky vůči Rusku bude Ukrajina čelit dalším výzvám, které mohou ohrozit její existenci.
Celkově se zdá, že summit ukázal na rostoucí rozdělení mezi členskými státy EU a na potřebu hledat nové cesty, jak reagovat na výzvy, které přináší ruská agresivní politika. Vzhledem k tomu, že se situace vyvíjí, bude zajímavé sledovat, jak se jednotlivé státy postaví k budoucím rozhodnutím a jaké důsledky to bude mít pro jejich postavení v rámci EU.
