Po nedávných volbách se česká politika nachází v zajímavé fázi, kdy se na scéně objevují nové vládní koalice a s nimi i otázky týkající se obrany a vnější bezpečnosti země. Nejpravděpodobnějším scénářem se zdá být vznik vlády složené z hnutí ANO, Motoristů a s podporou nebo účastí SPD. Tato konstelace však přináší určité obavy, zejména v kontextu dosavadní obranné politiky a vztahů s NATO a EU.
Vzhledem k výsledku voleb se zdá, že myšlenky o odchodu Česka z NATO či EU již nejsou na stole, což je pozitivní zpráva. SPD, ačkoliv se snažila o silnější pozici, neuspěla tak, jak by si představovala, což výrazně oslabuje její vyjednávací sílu. Tím pádem se zdá, že i když bude mít SPD nějaký vliv, nebude to znamenat zásadní změny v obranné politice.
Jedním z klíčových témat zůstává obsazení ministerstva obrany. Tento rezort je jedním z největších v rámci státního rozpočtu a je pravděpodobné, že hnutí ANO se ho jen tak nevzdá. Bez ohledu na to, kdo nakonec ministerstvo povede, je jasné, že vládní politika v oblasti obrany bude mít zásadní vliv na českou pozici v mezinárodních institucích.
Co se týče financování obrany, očekává se, že rozpočet bude každoročně růst. To znamená, že jakýkoli nový ministr bude muset čelit výzvám spojeným s efektivním využitím těchto prostředků, a zároveň se vyrovnat s tlakem na dodržování závazků vůči NATO. Pokud by se vláda rozhodla neplnit své závazky ohledně výdajů na obranu, mohlo by to mít negativní dopad na reputaci Česka na mezinárodní scéně.
Budoucí vláda se tedy ocitá v situaci, kdy bude muset balancovat mezi domácími politickými tlaky a mezinárodními závazky. Je otázkou, jak se jí podaří tuto rovnováhu udržet, a zda se podaří vyhnout se izolaci, která by mohla vzniknout, pokud by se česká politika vydala příliš radikálním směrem. V každém případě bude důležité sledovat, jaké konkrétní kroky nová vláda učiní v oblasti obrany a jaký to bude mít dopad na českou pozici v rámci NATO a EU.
