Před pětasedmdesáti lety, v říjnu 1950, se československý hokej ocitl na dně, když se z hrdinů stali obžalovaní. Hokejisté, kteří v letech 1947 a 1949 přinesli domů zlaté medaile z mistrovství světa, skončili ve vězení po vykonstruovaném procesu, jenž byl řízen komunistickým režimem. Tento proces byl výsledkem jejich nespokojenosti s vedením svazu, které je nechtělo pustit na mistrovství světa do Londýna, kde měli obhajovat své tituly.
V den, kdy se proces začal, byli hokejisté, včetně Bohumila Modrého a Augustina Bubníka, zatčeni po bouřlivém večeru v hospodě U Herclíků, kde otevřeně kritizovali režim a jeho činitele. Zatímco většina z nich byla přítomna, Modrý, který se později stal terčem obvinění, se scházel jinde. Přesto byl prokurátorem označen jako hlava spiknutí, což bylo součástí snahy režimu potlačit jakoukoli opozici.
Během brutálních výslechů, které trvaly měsíce, hokejisté nepřiznali žádnou protistátní činnost. Jejich právníci byli vyměněni za ty, kteří byli loajální k režimu, což výrazně ztížilo jejich obranu. Když nakonec došlo na soudní líčení, probíhalo bez jakékoli mediální pozornosti. V novinách se neobjevilo ani slovo o zmizení celého národního týmu.
Výsledek byl šokující: dvanáct hokejistů dostalo celkově 77 let vězení. Modrý byl odsouzen na 15 let, Bubník na 14 let. Hokejisté si odpykávali tresty v uranových dolech v Jáchymově, kde čelili nelidským podmínkám. Po pěti letech byli propuštěni, ale stigma vykonstruovaného procesu je provázelo až do roku 1968, kdy došlo k rehabilitaci. Přesto se žádný z nich už do reprezentace nevrátil, a tak jejich příběh zůstává smutnou kapitolou československého hokeje.
