Japonsko a Čína se ocitly v intenzivní diplomatické roztržce, která začala prohlášením japonské premiérky Sanae Takaičiové. Ta v parlamentu uvedla, že pokud by Čína napadla Tchaj-wan, Japonsko by se mohlo zapojit do konfliktu, neboť by to představovalo hrozbu pro jeho existenci. Tento výrok vyvolal okamžitou a ostrou reakci z Pekingu, který označil Takaičiové slova za nezodpovědná a nebezpečná.
Peking, který považuje Tchaj-wan za svou vzbouřeneckou provincii, reagoval hrozbami a vyjádřil, že jakýkoli vojenský zásah Japonska by vedl k „drtivé porážce“ od čínské armády. Čínský generální konzul v Ósace dokonce vyhrožoval násilím, na sociální síti X napsal, že „nemáme jinou možnost, než bez váhání uříznout ten špinavý krk, který se do toho plete“. Japonská vláda označila tento výrok za „extrémně nevhodný“ a podala Číně oficiální protest.
Situace se vyhrotila poté, co Takaičiová naznačila, že Japonsko by mohlo uplatnit právo na kolektivní sebeobranu, což je možné podle japonské ústavy pouze v případě existenčního ohrožení. Její slova byla chápána jako krok k posílení japonských vojenských kapacit a změně postoje, který Japonsko drželo od konce druhé světové války, kdy se zavázalo k pacifismu.
Japonská premiérka je známá svými nacionalistickými postoji a je považována za „protičínského jestřába“. V minulosti navštívila Tchaj-wan a vyjádřila podporu jeho demokratickému režimu, což dále zhoršilo japonsko-čínské vztahy. Peking se obává, že Japonsko se snaží zasahovat do jeho vnitřních záležitostí a zpochybňuje princip jedné Číny, na který se Tokio zavázalo.
V reakci na tuto situaci se japonská vláda snaží zmírnit napětí a vyzývá k mírovému řešení sporů. Japonsko doufá, že situaci lze vyřešit prostřednictvím dialogu, avšak obavy z čínských ambicí v regionu rostou. Analytici varují, že napětí mezi oběma zeměmi může mít dalekosáhlé důsledky pro stabilitu v celém regionu, zejména s ohledem na blízkost Tchaj-wanu a americké vojenské základny v Japonsku.
