Čeští vědci chrání biodiverzitu: Třináctá zásilka semen na Špicberky pro budoucnost zemědělství

před 1 měsícem
resized image d4aaf309d3e026f749f72c22f35843db.jpg
i
zavřít
Seedbank
Ilustrační foto
Zdroj: wikimedia, Autor: R. C. Johnson

Čeští vědci se aktivně podílejí na ochraně biodiverzity a zemědělských zdrojů tím, že pravidelně ukládají semena důležitých rostlin do Globálního úložiště semen na Špicberkách. V pondělí 13. října 2025 byla odeslána již třináctá zásilka, která obsahuje 150 vzorků zemědělsky významných semen. Tato akce, která probíhá již deset let, je součástí snahy zajistit, aby semena českého původu byla uchována v bezpečí pro případ přírodních katastrof nebo válečných konfliktů.

Celkově má Česká republika na Špicberkách uložených přibližně 1900 vzorků ve dvanácti krabicích. Zástupci Genové banky ČR očekávají, že do příštího roku by mohli mít až 15 krabic s uloženými semeny. V letošní zásilce se nachází semena pšenice, ječmene, různých druhů zeleniny jako rajčata a okurky, a také olejnin jako je mák. Tato semena představují důležitou součást českého zemědělství a výživy, a jejich výběr je založen na jejich významu pro tyto oblasti.

Manažerka Genové banky, Ludmila Papoušková, zdůraznila, že semena z českých genových bank mohou být využívána pro vědecký výzkum a šlechtění nových odrůd, zatímco semena uložená na Špicberkách slouží jako bezpečnostní duplikace, které zůstávají nedotčeny, dokud o ně není požádáno. První zásilka byla odeslána před deseti lety a od té doby se Česko pravidelně účastní této iniciativy, která má za cíl chránit genetické zdroje rostlin.

Globální úložiště, umístěné v bývalém uhelném dole s teplotou nastavenou na minus 18 stupňů Celsia, je považováno za apolitické místo, kde jsou semena z různých zemí uložena vedle sebe. Tato mezinárodní spolupráce je klíčová pro zajištění potravinové bezpečnosti a ochranu rostlinných druhů v budoucnosti. V současnosti spravuje Česká republika téměř 58 000 vzorků v rámci Národního programu genetických zdrojů rostlin, což je výrazný nárůst oproti 6000 vzorkům, které byly k dispozici v roce 1951, kdy byla tato problematika poprvé systematicky řešena.

Čtěte dále: